Pořád jsou snahy o únik do toho správného světa. U nás ,kdysi pak odhozená školní taška - dobrá jako fotbalová branka, (nekonečné hádky zda tyč, nebo gól) ... Sousedův rybíz, je pak nepochybně lepší, než-li ten volně dostupný otcův, na vlastní zahrádce ... Mj., i ty "průsery", se nějak neřešily - mobily nebyly , nikdo nikam nešel a pak to nějak časem vyšumělo ... Dnes, hodnotím svůj den kladně tak - že nikdo nevolá = Znak, že vše je v pořádku, není důvod ... Pak jde o svět skutečný ! ...

Pořádali jsme akci pro mladé - věk 18+. Byla předem domluvena porada při snídani.

Snažím se vysvětlit co je ten den čeká, ale všichni koukají do svých krabiček.

Důrazně se zeptám: Posloucháte mne?

"jo"

"Co jsem říkal"!?

Nechápavé a pohledy, neví nic.

"Tak dejte ty krabičky ke mě a poslouchejte"!

Učiní tak, ale přesto nevnímají , stále jsou myšlenkou u záležitostí, jejichž sledování jsem jim násilně přerušil.