Vánoční osvětlení, jaké svět neviděl...

Nemám rád vánoční soutěžení o to, kdo navěsí na dům milióny sarapatiček nejrůznějších patvarů a barev, takže potom vypadá slaďoučce, jako na domek pro Bárbínu. Ale všeho s mírou...

Jsem založením minimalista a ctím přísloví, že méně je někdy více... Ale ač milovník minimalismu, musím uznat, že jitrnice, jakou svět neviděl - myslím tu z pohádky Obušku z pytle ven, by byla příliš minimalistická i na mě... A podobný pocit mám letos z vánočního osvětlení na Kladně.

Nějak extra mě nevzalo, když se mi tuhle kolega při ranní kávě rozněžnil o tom, jak je kladenské Náměstí st. Pavla krásně vánočně nastrojeno a nasvíceno. Představa záplavy barevně blikajících a nedej Bůh i kňourajících cingrlátek mě iritovala, ale... Nedalo mi to, šel jsem se přesvědčit a musel jsem mu dát za pravdu - skutečně pěkné. Omlouvám se za strohost a za to, že své pocity neumím barvitě romanticky popsat. Ztepilý vánoční strom nazdobený stříbrnomodrozlatě a s ním barevně sladěné stánky zářily do prosincové kladenské noci, jako Poldovka v době své největší slávy, ale bohužel... Nebylo to nic, pro moje minimalistické oko.

Naštěstí stačilo ujít jenom několik desítek metrů nahoru po pěší zóně a byl jsem ve svém minimalistickém živlu... Jsa ještě pod vlivem světelné show z náměstí, jsem si v první chvíli myslel, že část zde instalovaného vánočního osvětlení postihl „blackout", nebo že si ho někdo odnesl domů... Záhy jsem ale zjistil, že to, co jsem já považoval za defekt, je naopak efektně ušito na tělo nám minimalistům. Nebojím se to nazvat „důmyslnou" hrou světla na jedné a tmy na druhé straně... Po tomto zjištění jsem se vnitřně uklidnil a minimalisticky jsem se kochal.

A to jsem ještě netušil, jaké minimalistické překvápko mě čeká na Náměstí Svobody... Vloni končila vánoční výzdoba u nemocnice, ale letos byla skoro tma už na „Svoboďáku". Pln minimalistických dojmů, jsem si myslel, že už mě žádné další překvapení nečeká, ale šeredně jsem se spletl... Když jsem minimalistické svíticí sněhové vločky zahlédl u „gymplu" a u divadla a další tři v Kročehlavech na křižovatce u Baumaxu, tak jsem se přímo tetelil rozkoší - kdybych se nestyděl, tak bych napsal orgasmem.

Byl to zkrátka nářez. A to mě ještě čeká Rozdělov, Švermov, Dubí a Dříň, kde také tuším minimalistické orgie.

P.S. Vím jak to dopadne... Nikde ani světýlko. Nedivil bych se, kdyby se Rozdělováci cítili ošizeni a měli pocit, že jsou, stejně jako Kročehlaváci, bráni za Kladeňáky druhé kategorie. A co teprve Švermováci, Dubáci nebo Dříňáci. Je mi jasné, že si teď někteří z vás ťukají na čelo a myslí si o mně, že jsem bláhový snílek, nebo ještě něco daleko horšího. Možná jsem, ale... Dobře vím, že v některých jmenovaných městských čtvrtích, by vánoční osvětlení nevydrželo ani do jeho prvního rozsvícení. Ale všude žijí lidé...