Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

„Memoáry“ starého táborového psa – mobily ano, nebo ne...

11. 09. 2017 6:15:49
Zažil jsem dětské tábory socialistické i ty novodobé polistopadové. Za čtvrt století mám zážitků na nekonečnou telenovelu á la Dallas. Některým se směji ještě dneska a na jiné bych raději zapomněl – je to, jako ze života...

Do Letního dětského tábora Rakousy, který v blahé paměti patřil Poldi SONP Kladno, jež je dislokován v malebné krajině Maloskalska v mnou milovaném Českém Ráji, si jezdím už jenom zavzpomínat a pokecat – v nejlepším se má přestat. A to bych při vší úctě poradil i naší kladenské hokejové legendě Jardovi Jágrovi. Sice mě to odcházení chvíli bolelo a romantický pohled do Medového údolí na železniční most přes řeku Jizeru chyběl, ale svět se točí dál...

Během letošních letních prázdnin jsem se tam shodou okolností na pár dní nachomýtl na dvou turnusech. Samozřejmě jsem se neubránil srovnávání, jestli to „mladí" dělají lépe, nežli jsme to dělali my a... „Kupodivu“ jsem zjistil, že to nedělají lépe, nýbrž jinak, protože... Vedení tábora, oddíláci i prágoši pracovali s dětmi ve zcela jiných podmínkách, nežli my. Například mobily...

Když jsem v sedmdesátých letech začal jezdit na dětské tábory, tak byla v kanclu správce tábora jedna pevná telefonní linka – o mobilních telefonech jsme tenkrát neměli ani tuchy. Po příjezdu na tábor jsme od „hlavase" vyfasovali příslušný počet pohledů, které jsme rozdali dětem a ony musely povinně napsat domů, aby rodiče věděli, že jsou v pořádku. A samozřejmě jsme sledovali i to, jestli rodiče píší dětem – pokud ne, tak těm malým, jsme poslali pohled s pejskem či kočičkou sami... Pětadvacet let uteklo jako voda a když jsem v roce 2000 s tábory skončil, bylo to nemlich stejné, jako na začátku, jenom s tím rozdílem, že jsme měli v celém táboře jeden mobilní telefon. Nejsem staromilec a mobil používám dnes a denně, ale to, co jsem viděl letos...

Byl jsem z toho docela vykulený... Děti měly mobily či tablety v rukou sotva oči otevřely a táborem se od ranního kuropění až do večerky skoro nepřetržitě ozývalo jejich pípípípání a vyzvánění. A neodložily je ani v jídelně. Takřka neustále někdo řešil špatný signál nebo potřebu dobíjení, takže o nějakém soustředění a zápalu pro táborovou činnost nemohla být řeč. A co na to vedení tábora? Nic. Tedy, samozřejmě, že je to štvalo, ale bralo mobily jako nutné zlo... Také proto, že rodiče si prý přejí být s dětmi v kontaktu.

Chápu jejich starost, doba je jiná a dětské tábory také, ale... Pokud je rodičům dnešních desetiletých dětí asi tak pětatřicet let a pokud jezdili na tábory, tak mohly být mezi těmi dětmi, které ještě psaly rodičům uklidňující pohledy, takže...

Když jsem se v závěru prázdnin přijel podívat do tábora znovu, byl tam už samozřejmě jiný turnus. Zaujalo mě, že jako komunikační nástroj mezi vedením tábora a dětmi sloužily bubínky – různými rytmy svolávali vedoucí děti k různým táborovým činnostem a kupodivu to fungovalo. A potom zvláštní milý klid, který jsem neuměl definovat... „Všiml jsi se, že děti nemají mobily?“ zeptal se mě kamarád, za kterým jsem se na tábor přijel podívat. „Nojóó,“ podivil jsem se nahlas a rozhlédl se kolem sebe... A uvědomil jsem si ten propastný rozdíl mezi mobilovým a bezmobilovým táborem.

Nedalo mi to a zeptal jsem se namátkou pár dětí, jestli jim mobilní telefon neschází? Přiznaly, že jo, a že už se na něj těší, ale... Na druhou stranu i ty nejstarší uznaly, že je dobré si od telefonu či tabletu chvíli odpočinout. Zeptal jsem se i mladých kolegů vedoucích, jak se jim povedlo přesvědčit rodiče, aby děti nechaly moderní telekomunikační prostředky doma. „Naše celotáborová hra se přece odehrává v pravěku, takže...“ odpověděla mi se smíchem do huňaté kožešiny zahalená pěkná lovkyně mamutů. A už zcela vážně dodala, že s rodiči prý problém nebyl a s dětmi trochu.

P.S. Asi tušíte, který z turnusů mi byl bližší, ale... Nic nezatracuji a respektuji, že každé zboží má svého kupce.

Autor: Luboš Chott | pondělí 11.9.2017 6:15 | karma článku: 18.60 | přečteno: 535x

Další články blogera

Luboš Chott

Chodím městem a dívám se za vrata aneb Kavárníkovy klavírní ňamky…

Už je to drahně let, ale přesto si živě pamatuji, jak mě iritoval název cukrárny ŇAMŇAM. Byla na Kladně už za první republiky a pro cuc na kládě si do ní chodil i můj táta. A vždycky to byla prostě CUKRÁRNA a žádné ňamňam, ale...

20.11.2017 v 4:25 | Karma článku: 10.69 | Přečteno: 234 | Diskuse

Luboš Chott

Chodím městem a dívám se za vrata aneb Generační plácek za Prážou skončil

Vždy když jsem šel kolem hřiště za restaurací Pražanka na kladenském sídlišti Okrsek 0, tak jsem si vzpomněl, jak jsme tu honili hokejkami tenisák a čutali do mičudy. A i když dětí ubylo, tak skoro pořád se na něm někdo motal...

13.11.2017 v 2:54 | Karma článku: 9.72 | Přečteno: 236 | Diskuse

Luboš Chott

Večer šťastných setkání...

Někdy se stane, že vás někdo vytáhne někam, kam se vám vůbec nechce, ale... Nakonec jste šťastní, že tam jste, jako Kalousek, když se TOPka dostala do sněmovny. Co se má stát stane se. Tak jako tuhle mně v jedné kladenské hospodě.

6.11.2017 v 4:47 | Karma článku: 10.06 | Přečteno: 239 | Diskuse

Luboš Chott

Chodím městem a dívám se za vrata aneb Nechci hledat Eldorádo!

Jsem kladenský patriot! I když žití na Kladně vyžaduje silnou vůli! Se sarkasmem tvrdím, že v Česku není kosmopolitnější město než je Kladno, ale... Z donucení!

30.10.2017 v 5:22 | Karma článku: 14.17 | Přečteno: 238 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alexandra Potůčková

Mladý a dynamický kolektiv. Klišé nebo záminka?

Nadpis sice vypadá jako jedna z otázek IQ testu, ale je to jen smutné konstatování skutečnosti. Skutečnosti, že věk je důležitý nejen u láhve vína, ale i u uchazeče o zaměstnání.

23.11.2017 v 17:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Petr Binder

Soumrak mediálních poradců

Po mnoha letech jsem se rozhodl pro mediální kampaň. Konečně mám komerční produkt. Vložil jsem se do rukou mediálního poradce a očekával jeho profesionální rady. Jak jsem byl naivní.

23.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 10.82 | Přečteno: 408 | Diskuse

Jiří Turner

Islám, politická korektnost a odvaha říkat pravdu

Aktuálně jsou nejhoršími nálepkami pro vyjádření publicistů příklon k multikulturalismu a k politické korektnosti,neboť dnešním trendem, který konzumenti žádají, je „hledání pravdy“, pokud se ta týká toho, co za pravdu považujeme.

23.11.2017 v 10:25 | Karma článku: 11.84 | Přečteno: 724 | Diskuse

Jakub Kouřil

Anatomie Slasti

Vesmír je zrcadlem lidské touhy po nekonečné slasti a blaženosti. Říká se, že nejvyšší rozkoše lze dosáhnout ne skrze tělo, nebo mysl, ale čistě jen skrze své Já.

23.11.2017 v 10:00 | Karma článku: 4.59 | Přečteno: 100 | Diskuse

Jiří Zapletal

Máš problém? Dotace to vyřeší

Trápí vás znečištěné ovzduší? Obáváte se imigrantů? Nemáte práci? Dostáváte vysoké účty za elektřinu? Není problém. Existuje všemocný lék. Jmenuje se dotace.

23.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 340 | Diskuse
Počet článků 101 Celková karma 15.30 Průměrná čtenost 527

Chodím rodným městem a dívám se za vrata...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.