Pamatuji si dobu, kdy častým terčem kreslených vtipů v Dikobrazu byli tatínkové s kočárky zaparkovanými před hospodou. Tedy né, že by nebyli i dneska tací, kteří se se svou ratolestí v kočárku z výchovných důvodů zastaví „na jedno“, ale kvůli genderové vyváženosti budu raději používat termín rodič...
Děti rostou jako z vody a ty, co se včera vozily v kočárku, se dneska batolí se za těmi, které už běhají. Rodič jejich pohyb monitoruje více či méně ostrým zrakem a svoji chuť na zlatavý mok draze platí. Tu za nanuka či zmrzku, za chvilku za limču a hned zase za brambůrky... A někdy to končí tak, že dítko přijde zkroušeně s tím, že ho bolí bříško. Rodič smutně pohlédne na skoro celé pivo a kopne ho do sebe, což děcko sleduje s vykulenýma očima. Popadne ratolest za ruku a rychle mažou domů, protože z praxe ví, že z břichabolu by mohlo být ještě něco mnohem horšího...
Někteří hosté si do zahrádky přivezou nebo přivedou děti, jiní zase psy... Dělá to i jeden můj soused z vedlejšího vchodu. Nebavíme se spolu, jenom se zdravíme, ale přestože je mnohem mladší, tak mě pokaždé pozdraví jako první... No a tenhle člověk s vizáží bankovního úředníka má zajímavý systém venčení svých dvou psů. Odpoledne se prochází kolem domu s oběma, ale... Večer se v zahradní restauraci zdravíme znovu a hned dvakrát. Proč dvakrát? Protože nejprve přijde „na jedno“ s jedním psem a za chvíli s druhým. Zezačátku jsem nechápal, ale potom mě trklo, že je to vlastně důmyslná strategie jak se dostat z baráku a spojit příjemné s užitečným...
Jeden můj kamarád dělal kdysi něco podobného se svými dvojčaty, když je chtěl povozit na kole. Aby to klukům nebylo líto, tak nejprve udělal „kolečko“ s jedním a odměnil se za to pivem a potom totéž absolvoval s druhým dvojčetem.
P.S. Já chodím na tři piva, takže kdybych měl doma manželku, tak bych musel mít buďto tři psy nebo trojčata.