Mám za sebou rok a půl blogování a kupodivu pořád stíhám psát, i když to někdy dře… Moje neskromná vize, byla psát fejetony, které by pranýřovaly nešvary života všedního dne v rodném Kladně s nadějí na jejich nápravu - já naiva...
Nechtěl jsem být bloger. Udělala ho ze mě tradiční kladenská média. Zní to trochu nabubřele Babišovsky, žejo? Nechci se po něm opičit, ale bohužel to tak je. Kdyby mi tenkrát jejich šéfredaktoři hodili moje rádoby fejetony na hlavu s tím, že pro jejich plátek resp. portály nejsou dost dobré, tak by mi srazili hřebínek a já bych dneska možná dělal něco užitečnějšího, ale…
Jeden mi řekl, že pro moje články prý nemají vhodnou rubriku, druhý mě „urazil" penězi – pokud jde urazit stokorunou, které jsem nechtěl. No a pro třetí, který byl mému srdci nejbližší, protože z něho jsem se kdysi dávno odrazil do světa velké žurnalistiky, byl můj příspěvek (http://chott.blog.idnes.cz/c/536786/kde-konci-primatorovo.html) příliš dlouhý, i když jsem ho třikrát krátil… A nakonec mi bylo omluvně vysvětleno: „Nezlob se, nejde to, je před volbama…“ A votom to je.
Nemohu se zbavit stísňujícího dojmu, že v kladenském regionálním zpravodajství je pořád před volbama a namísto investigativních novinářů sedí v redakcích toliko poslušní oznamovatelé dobrých zpráv… Ale abych nebyl příliš kritický, na druhou stranu je chápu. Sám z vlastní zkušenosti dobře vím, že regionální žurnalisté, a nejenom na Kladně, mají tvrdý chlebíček - nejsou pány svého času, ani slova... A co tím chtěl básník říci? Jenom to, že není nutné, aby politik vlastnil Mafru, aby mohl ovlivňovat davy…
Neříkám to, jako odmítnutý zhrzený milenec. Naopak, dnes jsem jim za ten kopanec vděčný, protože momentální průměrnou čtenost článku 475 a karmu 10, bych v kladenských periodikách neměl. Někdo si možná řekne, to je toho, nějakých 400 čtenářů, ale… Já jsem spokojený, protože vzhledem k tomu, že se většinou nevěnuji celospolečenským „kauzám“, nýbrž „jenom“ těm kladenským, tak je 475 dobré číslo. A abyste věděli, tak některé mé články si přečetlo více než 1000 lidí, dva dokonce více než 2000 a našli se čtyři fajnšmekři, kteří odebírají články na mém blogu, heč…To zahřeje u srdce každého blogera – jenom kdyby ještě bylo víc diskutujících.
„Na radnici už je dost sereš!“ řekl mi tuhle jeden známý. „Jóó? Mám na to být pyšný?“ zeptal jsem se upřímně. „Ještě mi nikdo nenapsal a nevynadal,“ dodal jsem naivně. „Jsi blbej nebo navedenej? Přece se ti nebudou ozývat, jako potrefený husy…“ odpověděl mi a ťukl si prsty na čelo.
P.S. Je to arogance moci? Nebo... Nechci být domýšlivý, je příčinou hraného nezájmu moje nevymáchaná huba? Jsou snad proto autobusy kladenské MHD, řečené mandelinky, natruc stále polepené reklamami, jako kdysi prvomájové alegorické vozy, takže není vidět z oken na ulici? Jsem snad já příčina toho, že kladenská pěší zóna vypadá ve dne jako Malá Čína a v noci jako Las Vegas a autobusové nádraží připomíná opuštěné plechové skladiště? Pokud ano, tak se Kladeňákům omlouvám, ale... Držet hubu nebudu!
