A co třeba Moje tvář nemá hlas…

S názorem, že je to pakultura, jsem soutěž Tvoje tvář má známý hlas prostě ignoroval. Takto jsem vydržel sabotovat první i druhou řadu této lidové zábavy a určitě bych vydržel i třetí, kdybych imrvére nepřepínal...

Jednoho nedělního večera jsem opět proháněl všech dvanáct kanálů v mé retardované televizi (opak chytré), která je moderně plochá jenom při pohledu zepředu, když vtom se na obrazovce, vypouklé jako dno flašky od sodovky, objevila ONA… Bylo to, jako kdybych vypil kouzelný lektvar zapomnění, na kterém kooperovaly snad všechny pohádkové čarodějnice. A skoro padesátiletá platonická láska k Barunce a Popelce resp. k Libušce Šafránkové byla rázem v čudu.

Marně mě rodina odrazovala slovy, co od toho očekávám, že je to proti mně mladá holka… Nebylo to nic platné a já šel za hlasem svého srdce resp. za hlasem Marthy Issové, která v té pasoutěži právě zpívala Klíč pro štěstí legendární ostravské pěnice Marušky Rottrové s nezapomenutelnou recitací charismatického Jiřího Bartošky. Abych se tomuto hereckému bardovi a tím i Marthičce co nejvíce přiblížil, nechal jsem si, já, ortodoxní odpůrce strniště nejenom na tvářích, narůst frivolní týdenní vous. To už mě zatratila nejenom rodina, ale i kamarádi, se slovy, že jsem totálně zmagořil…

Ale abych to zkrátil. Drželo mě to dobrý měsíc, kdy jsem si několikrát denně pouštěl Marthičku a její Klíč pro štěstí. A vždycky když začal Barťák recitovat, tak jsem vypnul zvuk a řekl jsem to za něj, ale… Bylo to sebemrskačství, protože nejhorší, co může být, je neopětovaná láska. Měl jsem pár horších chvil, ale dostal jsem se z toho a…

Jak jsem tak dumal, jestli se mám jít zastřelit do rybníka, nebo ještě zkusit chvíli žít, tak jsem začal přemýšlet nad samotnou soutěží Tvoje tvář má známý hlas a… Napadlo mě, že by ji šlo aplikovat i na jiné lidské činnosti. Třeba naši extraligoví kopálisté by mohli mít soutěž Mám nohu jako ... S tím, že v každém kole by místo třech teček bylo jméno nějakého světového fotbalisty. Bylo by humorné vidět hvězdy českých pažitů, jak se marně snaží trefit branku např. po vzoru slavné barcelonské superstar. Ale třeba bych se divil. Když Pán Bůh dopustí, i motyka spustí...

P.S. A naši hvězdní političtí reprezentanti? Ti by, bez rozdílu v jakém stranickém dresu hrají, za výkony, které předvedli zvláště v minulých týdnech, měli jednotnou nízkonákladovou předvolební soutěž Moje tvář nemá hlas…