Kocourkov je smyšlená obec, která je dějištěm mnoha komických historek o kocourkovských obyvatelích, kteří dělají vše neúčelně a neúspěšně. Svůj Kocourkov mají i jiné národy, např. ve starověkém Řecku hrály tuto roli Abdéry, které byly ovšem městem skutečným. Ve francouzské literatuře se objevuje obdobné městečko Brétizy. Německým městem podivínů je Schild a jeho občané Schildbürgern, nizozemským Kampen, anglickým Gotham; v Polsku městečku hloupých říkají Pacanów, v Srbsku Balov, ve Švédsku Tälje. Kocourkovskému podání se poněkud blíží též slovenské anekdoty o Záhorácích (třebaže jinak se na Slovensku užívá jméno Kocúrkov(o) či Čudáková). (zdroj Wikipedie)
Ale... Dosti osvěty a k věci. Je dobré lpět na tradicích, ale... Nástup do mandelinek – omlouvám se za staromilství, pouze předními dveřmi nebyla tradice, nýbrž přežitek. Když vloni v srpnu nechala kladenská radnice slavnostně vybubnovat zprávu o tom, že do autobusů městské hromadné dopravy, bude možné nastupovat nejen předními dveřmi, nýbrž i všemi ostatními, mé nitro zakřičelo hurráá, Kladno jde do Evropy – pozdě, ale přece. A užíval jsem si to – jednou jsem nastoupil zadními dveřmi, jindy zase prostředními, někdy z nostalgie předními. A zdálo se, že radost z toho mají všichni zúčastnění – dopravce, řidiči i cestující včetně tzv. černochů neboli černých pasažérů, ale...
Sotva se rok s rokem sešel, tak hrozí, že se v kladenských autobusech vrátíme k léty osvědčenému modelu – nástupu toliko předními dveřmi. Proč? Nikdo to na plnou hubu neřekne, ale... Já si myslím, že za to můžou především výše zmínění „černoši“, protože o peníze jde vždycky až na prvním místě! A potom asi také o bezpečnost.
Co vím, tak kladenský dopravce zaměstnává asi šest revizorů, kteří kontrolují, jestli cestující mají platnou jízdenku či jiný cestovní doklad – sám jsem byl několikrát kontrolován. Nemám s tím problém, protože revizora beru, jako součást MHD, ale... Slyšel jsem o vulgaritách, kterými jsou cestujícími někdy častováni, jenom za to, že vykonávají svoji práci. A co teprve schytají od černých pasažérů. Upřímně jsem obdivoval revizora Anděla ve filmu Dovolená s Andělem, protože já bych tuhle práci nedělal ani za zlaté prase. Proč? Protože na to nemám žaludek ani postavu. Revizor, stejně jako policajt, totiž musí mít respekt! A votom to je...
Při vší úctě k nám seniorům nás vyzývám, abychom při hledání brigád, měli alespoň trochu sebereflexe či sebeúcty. Věřte, že vypadáme směšně a trapně, když si na sebe oblékneme žlutou vestu s nápisem SECURITY a přitom máme muší váhu nebo zase naopak postavu zápasníka sumo. A to nemluvím o dioptriích, naslouchátkách či omezeném pohybu. Hlavně by však měli být soudní zaměstnavatelé. A to platí i o povolání revizora. Samozřejmě, že jsou mezi námi světlé výjimky, které toto rizikové povolání zvládnou, ale...
Viděl jsem, že v pražském metru kontrolují revizoři cestující za asistence městské policie – umím si živě představit, jak na Kladně revizor v doprovodu strážníka městské policie nastoupí jedněmi dveřmi do mandelinky a druhými z nich v tu chvíli vyskáče skupina „černochů“. A výsledek? Nevybral by sice žádnou pokutu, ale... Svůj účel by to splnilo. A revizor se strážníkem by mohli opět vystoupit a nastoupit do jiné linky a tak pořád dokola. Myslím, že by to mělo větší efekt, než vystavování pokut, které stejně určitá skupina černých pasažérů nikdy nezaplatí.
P.S. Zkrátka a dobře, opětovný nástup pouze předními dveřmi nechápu, jako pokrok, ale naopak, jako ústup „černochům“. A záchytným filtrem černých pasažérů, budou opět řidiči – pane primátore, ti vám pěkně poděkují.