Léta to byl můj pravidelný čtvrteční rituál, na který jsem se těšil celý týden. Ráno jsem si koupil pět ještě teplých škvarkových placek, v kanclu si uvařil velký hrnek kafe a debužíroval jsem – tři placky jsem snědl k snídani, zbylé dvě během dne a ani jsem nemusel obědvat.
Když jsem si je začal pravidelně kupovat, stála žluťoučká vypečená a pokmínovaná škvarková placka, ve které nebyla nouze o škvarky, osm korun, což byla cena, nad kterou jsem nepřemýšlel, protože za ni stála. Po čase se u vystavené placky objevila baťovská cena devět korun. Ani tu jsem nijak dramaticky neřešil, protože vidina teplé placky byla silnější, ale...
Když jsem si letos v lednu opět kupoval svých pět a dával panu šéfovi do ruky připravených pětačtyřicet korun, upozornil mě, že musím přitlačit ještě patnáct, protože jedna škvarkovka stojí dvanáct kaček. A dodal: „Jo, to je kvůli EET. Nakonec to odnesou zákazníci...“ Beze slova jsem zaplatil a při odchodu jsem ještě zaslechl, jak si vylévá srdce u štamgastům, že přemýšlel o tom, že kvůli elektronické evidenci tržeb bude muset (jednu z nejlépe prosperujících jídelen na Kladně) zavřít...
Pan šéf je člověk do kšeftu. Jeho žoviální projev, je sice někdy na hraně, ale to k tomuto řemeslu patří... Několikrát mě obratně přesvědčil, abych si místo dvaceti deka sekané či tlačenky koupil patičku, která měla bratru o patnáct deka více, ale... Udělal mi cenu a obě strany byl spokojené. Ale ty škvarkové placky za dvanáct, s výmluvou na EET, nějak nemůžu rozdýchat – jako bych v tom cítil nějakou kulišárnu...
P.S. Udělal jsem si malý plackoškvarkový průzkum v několika kladenských pečivárnách a překvapeně jsem zjistil, že si pořád ještě můžu koupit placku za osm kaček - ovšem otázkou je její kvalita... V jiné mě sice stála jedenáct korun, ale byla chutná a asi o třetinu větší než ta za dvanáct, takže je rozhodnuto. Akorát, že přijdu o tradici... Nutno dodat, že zjištěné ceny byly stejné před i po zavedení EET.