Od šviháčka k švihákovi lázeňskému
Když se v lázních, byť Františkových, ocitne sotva šestiletý kluk, tak to určitě neocení tak, jako zralý muž… Takovému malému šviháčkovi lázeňskému totiž nejvíc chybí maminka a stýská se mu po hračkách a po kamarádech. V noci si brekne do polštáře, ale ví, že to tam musí vydržet, protože má nemocné srdíčko. Ttrpělivě počítá dny, kdy už si pro něj táta s mámou přijedou a odvezou si ho domů, ale zatím… I když je to jenom holka, tak tam alespoň není sám… Hrají si spolu na všechno možné i na co by neměli, a když potom jednoho dne ona odjede domů a on zůstane sám, tak je mu to líto a stýská se mu po ní. A v duchu si říká, že do lázní už nepojede do konce svého života, ale…
Kluk roste jako z vody, je mu šestnáct let a při jedné srdeční lékařské kontrole mu je doporučen lázeňský pobyt v dorostové léčebně. Kluk si už dávno nehraje s cínovými vojáčky ani necvrnká kuličky. Vlasy má na ramena, poslouchá Beatles a Rolling Stones a také už má za sebou první cigaretu a školní lásku. Vzpomene si na trauma z dětského pobytu v lázních a rodičům rebelsky oznámí, že do žádnejch blbejch lázních nepojede, ale… Jak tak o tom přemejšlí, dojde mu, že kdyby do těch blbejch lázní jel, tak by se na měsíc ulil ze školy a kromě toho tam určitě budou i nějaký holky… A z kluka se dlouhým evolučním vývojem stane švihák lázeňský – junior. Po návratu z lázní má absťák – složitě se vrací do normálního života a ještě dlouho se odmilovává… Má pravdu, když říká, že takové lázně už nikdy nezažije, ale…
Uplyne sotva čtyřicet let a je v lázních zase… Když ale máte sesponkovaný hrudník po operaci srdce, tak jste rádi, že jste rádi a na nějaké světské radovánky nemáte ani pomyšlení. Teda, alespoň já to tak měl. Teda, alespoň první týden… A i když na srdce jsou Poděbrady, tak se šouráte lázeňským parkem, jako nalomený anděl a nevidíte krásy světa…
Ale po týdnu či dvou, když vás ošetřující lékař potěší zprávou, že srdce je v pořádku a navrch vám poradí, kde točí dobré plzeňské, tak vám otrne a svět je hned veselejší… A najednou máte náladu žertovat s lázeňským personálem a nosit mu čokolády. A když se světácky procházíte ulicemi lázeňského města, tak s údivem pozorujete všechnu tu štěbetající černovlasou, zrzavou či blonďatou krásu kolem – až vás z ohlížení bolí za krkem – a s povzdechem si mlsně říkáte: „A pak, že nerostou…“
Luboš Chott
Moje divadelní cesta z Kladna do Strakonic aneb Mé divadelní pětiletky
Jižní Čechy mám rád – s klukama jsme tam jezdili na čundr na různá místa, ale do Strakonic nikdy. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že tam jednou budu hrát divadlo, tak bych se mu asi vysmál. Ale... Nikdy neříkej nikdy.
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Tady je Volfovo!
Se zvědavostí sobě vlastní, jsem na streamu shlédl 16. zasedání zastupitelů města Kladna, ale... Žádné překvapení se nekonalo. Primátor Volf v duchu, že zasedání městského zastupitelstva není žvanírna, rázně umlčoval opozici, ale...
Luboš Chott
Paní předsedkyně Sněmovny ČR, postavte neukázněné poslance a poslankyně ke zdi!
Sledování televizního přenosu z Parlamentu ČR, je „zážitek". Viděl jsem „elitu“ národa, která se chovala, jako nevychovaní spratci! Doufal jsem, že se změnou vedení Poslanecké sněmovny se vystupování zákonodárců zlepší, ale...
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Kladenský zázrak! Romský nájemník dostal výpověď!
Nikomu, bez ohledu na rasu, vyznání či pohlaví, nepřeji, aby přišel o střechu nad hlavou, ale... Když dotyčný neví, co to znamená mít dobré sousedské vztahy s ostatními nájemníky, tak musí přijít domluva a když nepomůže, tak trest!
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Kačce o zdražení kladenské vody raději ani neřeknu
A je to tu zase! Zdražení vody v roce 2022 skoro o 7 % tj. o 7,50 Kč. Naší vody, kterou kladenští politici zaprodali cizákům z Veolie! „Díky" nim zaplatíme vodné a stočné za 1 kubik pitné vody šílených 115,39 Kč. Jak dlouho ještě?
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Rebelské Kladno slaví Vánoce
Navzdory vládním nařízením se u nás na Kladně Vánoce slaví se vším všudy – tedy až na svařák, ale... Nechybí stánky, ani slavnostní rozsvícení vánočního stromu – letos máme moc pěkný a do 30. prosince je připravený kulturní program.
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Kostelní kladenské kluziště
Nejsem nepřející a kdyby na to přišlo, tak bych si, i v mém pokročilém věku, obul staré kanady a hupnul na led, ale... Nehupnu! Proč? Protože jsem letitým odpůrcem vánočního kluziště, které se neuctivě mačká na kladenský kostel.
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Sněhulák postavený na hlavu?
Nejsem nevděčný, naopak jsem rád za vánočně vyzdobené kladenské ulice. Pamatuji, když jsme předvánoční čas poznali snad jenom podle ještě delších front než jindy, takřka na cokoliv. A o neonech v ulicích, se nám ani nezdálo, ale...
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Bojím se, že klece na popelnice nepořádek nevyřeší!
Nepořádek kolem kontejnerů na komunální odpad je problém. Ve svém článku v Měsíčníku kladenské radnice, se k tomu vyjádřila náměstkyně primátora Petra Melčová. Řešení a možné zlepšení situace vidí v klecích na popelnice. Ale...
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Kluziště na Kladně ano, ale…
„V Českých Budějovicích, by chtěl žít každý,“ je slavná cimrmanovská hláška. Já třeba kvůli rovnému náměstí Přemysla Otakara II., na kterém mají každou zimu pěkné kluziště. I na Kladně máme kluziště, letos dokonce dvě, ale...
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Kladenský primátor konečně bouchl do stolu
Nevím, co přimělo kladenského primátora Volfa k tomu, že se rozhodl pro reorganizaci městské policie. Možná stížnosti občanů na rušením nočního klidu či osobní zkušenost s tímto problémem nebo blížící se komunální volby? Ale...
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Kladno opraví zdevastované obecní byty, ale...
Město Kladno chce jít příkladem a novým nájemníkům předávat obecní byty v takovém stavu, aby do nich, po nastěhování, nemuseli investovat tisíce. Zřejmě očekává, že ti, kteří městské byty opouštějí, se budou chovat také tak. Ale...
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb kladenské revizory/ky MHD prý zaměstnává radnice
Aby kontrolu jízdních dokladů cestujících v kladenských mandelinkách prováděl sám dodavatel dopravních služeb, se prý radnici, coby jejich objednavateli, nezdálo dost důvěryhodné a tak prý revizory/ky zaměstnává město. Ale...
Luboš Chott
Nahoře bez do autobusu ano či ne?
Omlouvám se za sexistický titulek, ale... Na titulku záleží čtenost článku. Tím nahoře bez jsem myslel ústa bez respirátoru. Ač důchodce, nepovažuji se za poslušnou ovci, ale... Jsem tzv. stará škola, takže respektuji nařízení, ale...
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Špendlíky už netáhnou
Jako kluci z Nového Kladna jsme měli přehled o tom, co v které zahradě roste a kdy bude čas sklizně – někdy nás při polním pychu nachytali domácí nebo hlídač a jednou také policajt. Vděčným ovocem tehdy byly i tzv. špendlíky, ale...
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Kožovka a vápenky jsou ostuda kladenské radnice!
Kladno je dělnické město, které si díky Poldovce a šachtám užilo své století slávy, ale... Nyní, nebýt hokeje resp. slavné 68, by po něm neštěkl ani pes. Historických objektů je na Kladně pomálu i proto, že si jich nevážíme, ale...
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Kladenská (anti)koncepce rozvoje města
Pravidlo, že do poražených se nekope, v kladenské komunální politice neplatí. Neplatilo za exprimátora Jiránka a neplatí ani za primátora Volfa. Není nadto udělat z opozice blbce, třeba s pomocí tzv. Radničníku čili hlásné trouby.
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb K Dubí patří i Dříň a Na Šestém!
Začnu kde jsem se narodil, Nové Kladno byl můj světadíl a dětství ráj. Jak Atlantida zmizelo, jako Dubí štěstí nemělo – Hobitů kraj...
Luboš Chott
Prokrastinace, nebo jenom lenost?
Omlouvám se za nespisovnost, ale... U nás na Kladně říkáme odpočinku či pauze při nějaké činnosti voraz. A právě pauzičku neboli voraz, jsem si dal od psaní blogů, protože se mi nechtělo psát, ale... Po pár dnech jsem už chtěl, ale...
Luboš Chott
Mám rád Karlovarské rohlíky, ale…
Snad každý máme vzpomínku – někdo starší, jiný zase mladší, na nějakou pochutinu, na které ujížděl, nebo ještě ujíždí. Já to takhle mám s Karlovarskými rohlíky – dodnes si na jazyku dovedu vybavit jejich vláčnost a mastnotu, ale...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 303
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 496x